A taky, Řím, to je přeci Marcello Mastroanni, Federico Fellini a jejich La dolce vita. Pravda, pokud si budete chtít zahrát na vnadnou Anitu Ekberg (a nachystáte si 200 euro pokuty) zklame Vás, že Fontána di Trevi,je na pěkných pár let vypuštěná pod lešením a z cachtání nebude nic. Takže co Vám, ehm, zbyde? No přeci jídlo! A jídlo, na to mají v Itálii patent. I když, přiznám se, že jíst pastu měsíc v kuse mi brzy poleze i ušními bubínky, avšak tady opravdu poznáte, o čem ta italská kuchyně je. Římská kuchyně se nazývá kuchyní chudých, jelikož prostý lid měl k dispozici jen to, co nezchlamstly panské a církevní stoly, a tak je postavena na minimu, avšak kvalitních surovin. Tím nechci říct že přízvisko alla romana bude zárukou kvality, přesto dal Řím po gastronomické stránce světu mnoho. A proto když slunce vyjde nad Andělským hradem a ozáří špičku svatopetrského chrámu, víte, že gastronomický ráj začíná.
Snídaně je v Itálii všude stejná, Italové moc nesnídají, jen se staví na sladký rohlík a espresso. Ano, staví, protože v Římě nehledejte klasické kavárny, kde byste mohli pěstovat svoji kulturu kavárenského povaleče. Pro mne asi největší zklamání. Člověk si vždy maluje jak bude popíjet kávu a grappu ve slunečních brýlích a cítit se přinejmenším stejně sebejistě jako Sophia Loren a najednou abyste kaváren s venkovní zahrádkou pohledali. Jistě, je to dáno i roční dobou, ale objevila jsem jich asi jen 5. Pravý Říman alespoň předstírá, že žije v poklusu a proto si svoje silné espresso bez mléka vypije na stojáka na baru. K tomu si podle denní doby objedná croissant (snídaně), tramezzini (svačina či malý oběd, sendviče podobné nezapečeným panini nejčastěji s bazalkou, mozarellou a rajčaty) či sladké malé dolci (kdykoli). Vypije a jde. Spousta café barů samozřejmě disponuje i stolečky na sezení, avšak servírovaná káva vyjde o něco dráže než barová. No, nic pro mne, já jsem klasický kavárenský povaleč.
Co se týče restaurací, Řím disponuje skoro stejně tolika michelinskými hvězdami jako belgické Bruggy :) Ale co si budeme povídat, chodit v Římě do michelinských restaurací by byla naprostá hloupost. Žasnout na fusion gastronomickými skvosty můžete kdekoli jinde, tady si stačí zajít do tratorie či osterie nabízející domácí kuchyni a pak se rozplývat blahem nad těmi nejlepšími těstovinami ve Vašem životě. Jedno poučení - dát si antipasti (předkrm), primi (většinou těstoviny) i secondi piatti (masový či rybí chod) a vše završit dolci (zákuskem), gelatem (zmrzlinou) či ovocem (jelikož Římané dost často jedí ovoce jako ananas, jablka, fíky či ovocný salát coby zákusek) je sebevražda. Věřte mi. Ač bude hlad sebevětší a na jídlo budete mít dostatek času, nedáte to. Holt se musím ještě učit:)
V Římě Vás pošlu přesně na tři místa. Tím prvním bude osterie (v překladu jídelna) Il Ragno d´Oro, ve čtvrti připomínají pražské Vinohrady okolo metra Ottaviano, v blízkosti Vatikánu. Malá restaurace, rodinný podnik kde potkáte všechny generace, chodí sem především místní a v sobotu tu je neskutečně nabito. To, že v Římě se bez rezervace nenajíte, je bez debat, o víkendu dvojnásob. Restaurace zde praskají ve švech a před dveřmi postávají lidé, kteří čekají na vstup. A to že když máte rezervaci, není to záruka toho, že nebudete čekat též. Ale jelikož je vše hra a italská restaurace je jedno velké jeviště, budete nadšeni. My jsme takhle měli v Il Ragno d´Oro rezervaci na čtvrt na jedenáct, čekali do jedenácté, do té doby nám přistálo ve sklenkách prosecco coby omluva, obsluha jím napájela i zimomřivé hosty venku (rozuměj, pokud teplota klesne pod 20 stupňů, většina italské populace nasazuje péřovky) a hrála s vámi hru, slovy klasika "musíš se k těm hostům trochu mít". Takže zatímco to byla úslužnost sama na hosty, kteří se neměli k placení, po očku na vás mrkali, že tady bude brzy místečko:) Miluji ten temperament a živost a vše si nejlépe užijete o víkendu v jakémkoli římském podniku. Ke specialitám patří mix předkrmů obsahující vše, co dům a trh dnes daly; takže cuketové květy, smažené kuličky či tu nejlepší mozzarelu ze které teče mléko, pršut a typickou římskou specialitu, artyčoky (carciofi), zde dokřupava vysmažené.
Coby primi piatti doporučuji spaghetti carbonara, další specialitu podniku a zároveň i další specialitu římské kuchyně. U těstovin zjistíte v Římě dvě věci. Že to, co si myslíte že je al dente je ve skutečnosti už rozvařené a že do carbonara dáváte málo žloutků, neboť musí být žloutkovou směsí dokonale obalené a plné vaječné chuti a špeku.
Klasickým prubířským kamenem jsou klasické rajčatové spaghetti pomodori a opravdu stačí málo, jen kvalitní rajčata a bazalka a fettuccine s mořskými plody.
Mým tajným tipem jsou cacio e pepe, pouze s pepřem a kvalitním sýrem, nejlépe římskou specialitou, ovčím sýrem pecorino romano, zde vylepšené černým lanýžem.
Pokud budete pokračovat secondi, zkuste cokoli alla romana, třeba delikátní trippa alla romana, neboli dršťky s rajčaty a hojně zasypané pecorinem,
či saltimbocca alla romana, do tenka vyklepané plátky telecího se šunkou a šalvějí v máslové omáčce.
Masové kuličky jsou další římskou specialitou, kuličky ze šťavnatého hovězího s citronem a pecorinem v rajčatové omáčce,
či plněná sépie s krevetami, klasický mořský chod. Na přílohy v Římě moc nejsou a proto stylově zvolte už zmiňovaný artyčok či puntarelle, dlouhé výhonky čekanky, s lehce nahořklou chutí, servírované se zálivkou z ančoviček.
A pokud už nic jiného nezvládnete, obsluha se k Vám bude stejně mít a nabídne Vám ochutnávku domácí zmrzliny, likéru či na vytrávení skleničku grappy.
Pokud chcete další tip na domácí kuchyni zkuste klasickou tratorii u Vita a Diny. Je to úplně klasický rodinný podnik, nic přemrštěného, obyčejné stoly, nátřesk a domácí jídlo. Pobaví Vás energický korpulentní Vito, bambina způsobně papající pastu, a církevní hodnostáři dopřávající si tiramisu v zadní části restaurace (přeci jen jsem 100 metrů od vatikánských zdí). Prostě normální klasický večer. Měla jsem zde svou druhou nejlepší bruschettu v životě (pro zvědavce- ta nejlepší byla jednoho horkého léta, připravená na ohni na chalupě mým manželem), nasáklou všemi chutěmi, rajčaty, sluncem a olivovým olejem.
Také carbonara hodně stojí za to, především špek tu mají vynikající,
nebo rigatoni, s mými dvěma římskými láskami, špekem a artyčoky.
A pokud se toužíte povznést, stejně jako vatikánští návštěvníci, objednejte si lehounké a nadýchané tiramisu (neboli vytáhni mne nahoru), žluté od žloutků, nic pro slabé povahy.
A co by byl Řím bez toho nejlepšího gelata? Dlouhou dobu jsem si myslela, že tu nejlepší zmrzlinu pořídíte kousek od fontány di Travi, pak jsem ale objevila Lemongrass zmrzlinárnu a se svými dvěma pobočkami je to jedna z nejlešpích zmrzlináren v Římě, používající ty nejlepší suroviny, ruční výrobu a mnoho zmrzlin je i bezlaktóz friendly. Zkuste lahodnou pistáciovou s D.O.P. pistáciemi (certifikát kvality), klasickou amarenu s nakládanými višněmi, sicilskou piniovou, lemongrass z bílé čokolády s citronovými perličkami, ricottovou s fíky, sorbet z kaštanů či moji tajnou neřest, zmraženou nutellu.
Piacere paradisiaco!
Adresy:
Il Ragno d´Oro
Via Silla 26
00192 Roma
tel:+39 06 321 2362
Da Vito e Dina
Via Degli Scipioni 50
00192 Roma
tel: +39 06 397 23 293
Lemongrass
Via Barletta 1 nebo Via Ottaviano 29
00192 Roma
Žádné komentáře:
Okomentovat