úterý 30. září 2014

Baci di ricotta


Milý deníčku...sychravá rána a tmavé podvečery lákají sednout si s knížkou a horkým nápojem (na který máte nárok nejen při rozrušení) ke krbu (aneb ukažte mi kolik lidí je toto schopno zrealizovat), a nebo Vám bude stačit pusinka. Ne vážně, nezbláznila jsem se, tahle pusinka, mie cari amici, neboli baci, je z ricotty, voní skořicí a je zasypaná závojem z bílého cukru. Navíc jsou hotové asi za 15 minut včetně smažení, což jim, alespoň dle mého, přidává minimálně deset bodů k dobru. Je to vlastně taková mini kobliha, jen je vláčná a neplněná. Základní recept pochází z knihy Feasts (česky pod názvem Život je hostina) od Nigelly Lawson a ten pocit, když vhodíte kousek těsta do rozpáleného oleje a ono se nafoukne, to prostě nemůžete jinak, než mít z toho radost. Jsou skvělé horké - jak k vínu, tak coby dezert na líná sychravá odpoledne, tudíž Vám nezbyde nic jiného, než říci - un bacio per favore!

neděle 28. září 2014

Francouzská cibulačka


Milý deníčku...klasická francouzská cibulová polévka je umění, jímž by měl vládnout každý. Nedělám si legraci, s touto polévkou nezkazíte ani romantický večer, když je vám nejhůře tak Vás spolehlivě utěší, v tom nejsychravějším večeru krásně zahřeje, prostě je skvělá. Jediná nevýhoda je, že musíte stát u plotny a promíchávat cibuli, což trvá asi 20 minut a co si budeme nalhávat, je to prostě otrava. Ale odměnou Vám je voňavý hrnek neodolatelné polévky (tedy spíše husté vinné kaše) s čepicí roztaveného sýru. A to za to fakt stojí. Jo a zužitkujete zbytek víkendového pečiva. Bon appétit!

středa 24. září 2014

Dhál z červené čočky se špenátem

 
Milý deníčku...dhál, neboli luštěninová kaše je jednou z nejzákladnějších příloh v indické kuchyni. Může i doplňovat maso ale já jej nejraději připravuji coby hlavní chod. A nejlépe v pracovním týdnu, kdy člověk neví, kde mu hlava stojí, protože je jednoduchý a výsledkem je krásně hřejivé jídlo, plné chutí, barev a koření. Jako základ je použitá červená čočka a je navíc plný zeleniny - což jako bývalý vegetarián stále dost oceňuji. Mixu několika druhů koření se rozhodně nebojte -  indická kuchyně je postavena na výrazných chutích a barvách, což vytváří dokonalou (nejen) podzimní harmonii.
 

sobota 20. září 2014

Kuřecí paprikáš


Milý deníčku...pod tíhou gastro dojmů z opětovné návštěvy Maďarska, přináším recept na dokonalou klasiku, můj druhý neoblíbenější maďarský recept (první je bez debat pörkölt, a nejlépe ten od mého tchána), a to csirkepaprikás, tedy kuřecí paprikáš. Říkám si, že něco té maďarské krve v sobě budu mít, ač tedy nechci být podezíravá, přeci jen Vídeň, působiště mých prapředků, byla svého času centrem Rakouska - Uherska:-) Opravdu zbožňuji všechna papriková jídla a když mi k tomu přidáte zakysanou smetanu, jsem Vaše:-) Vlna obliby kuřete na paprice se zvedla v 19. století, kdy začali připravovat kuřecí paprikáš v jednom pařížském hotelu a dosáhl takové obliby, že se rozšířil po celém světě. V Čechách se nám ustálila varianta kuřete na paprice, tedy variace na klasická paprikáš, ovšem s absencí zeleniny. A přitom ta zelenina, tedy papriky a rajčata, dodávají tu skvělou chuť a pokud si přidáte i některou z paprik pálivějšího ražení, či použijete mletou papriku v její csípős neboli pálivé verzi, máte rázem skvělé pikantní jídlo, které Vám dokonale zarazí všechny neduhy související s kolísáním teplot na začátku podzimu. Jako příloha je nejlepší tarhoňa, tedy maďarsko/slovenská klasika v podobě mininočků z nudlového těsta, kterou dnes již můžete sehnat i u nás. No a když k tomu přidáte nějaké bohaté maďarské víno, nejlépe odrůdy kékfrankos, tedy modré frankovky, opravdu si tohle jídlo užijete.

pátek 12. září 2014

Švestkový koláč z podmáslí


Milý deníčku...jestli se na víkend těšíte stejně jako já, vyražte ven, doufejte, že se počasí umoudří a užijte si krásný podzimní víkend. No dobrá, při pohledu z okna nebudu naivní, přesto však mám ten začátek podzimu spjat s neodolatelnou vůní ve vzduchu a hlavně sladkostí švestek a hřejivostí skořice...koláč z podmáslí je úplně obyčejná věc, ale nikdy Vás nezklame. Vzhled nic extra, ale ta chuť je prostě božská! A pokud nemáte švestky, použijte ryngle (pro ty co nejsou z Moravy - blumy) - koláč bude trochu nakyslejší a zase to trochu obmění chuť.


sobota 6. září 2014

Cuketový nákyp


Milý deníčku...stylové rozloučení s létem si žádá své - nejlépe zužitkovat poslední várku cuket. A pokud jste se jich už víceméně přejedli, nemáte již ani chuť na cukeťáky či smaženou cuketu, alternativou může být klasický cuketový nákyp. Není to nic nového, na cuketový nákyp s měkkým salámem a tvrdým sýrem si pamatuji již od dětství, většinou byl podávaný s bramborem a okurkovým salátem. V poslední době jsem si všimla, že se dost křísí báč, tedy něco na způsob pečeného bramborového nákypu/koláče, ovšem s cuketou budete mít stejný úspěch a nebudete se muset pouštět do kynutého těsta. No ale nebyla bych to já, kdybych klasický cuketový nákyp neudělala po svém. Místo salámu pršut a sýr jsem nahradila parmazánem. Celé to pak dostalo takový jižní nádech a místo brambor si jej můžete teplý či studený vychutnat se skleničkou vína. Létu zdar - zase za rok!


pondělí 1. září 2014

Nezbytná dávka koriandru aneb Pho Vietnam


Milý deníčku...kam se vypravím, když mé chuťové buňky volají po nutné dávce koriandru? Do bistra Pho Vietnam Tuan & Lan na Vinohrady. Přiznávám bez mučení - nejsem znalec vietnamské kuchyně, na SAPĚ jsem nikdy nebyla a fakt nejsem ta pravá osoba pro srovnávání autentičnosti vietnamské kuchyně (aneb více o vietnamské kuchyni očima Olomoučana zde).Vietnamská kuchyně je v posledních letech v Čechách strašně in, čemuž dávám palec nahoru a těším se, co za gastronomickou vlnu přijde dále:-) Ale v bistru na Anglické mi prostě hodně chutná a ráda se sem vracím. Dokonce tak ráda, že pracovat jen o kousek blíž, budu tu v poledních pauzách pečená vařená a za chvíli prasknu :-) Pho Vietnam na Anglické je mladší sestrou bistra na Jiřáku, které v poledních pauzách praská ve švech kravaťáky z celého blízkého okolí. Oproti Jiřáku, kde se jí na stojáka, si v Anglické můžete pohodlně sednout. Interiér je směsí asijského bistra, jídelny s psychedelickými (měřeno mým vkusem) ozdobami, ovšem co je důležité, je tu svým způsobem útulno. Rozhodně nic na romantickou večeři pro dva, ovšem lepší "letní" (rozuměj nesmažené) závitky s krevetami v Praze prostě neseženete. A nejlepší je přijít navečer, kdy je víceméně prázdno a vy stejně nemáte čas na dlouhou večeři. Ceny jsou hodně rozumné, nejdražší jídlo je plus minus za stovku. Nem cuốn neboli "letní" (správný etymologický původ opravdu nezkoumám) závitek (tedy ten nesmažený) je charakteristický hlavně pro jižní Vietnam a měl by obsahovat vaječnou omeletu s rybí omáčkou, krevety, tenké vlasové rýžové nudle bún a hlavně spoustu bylinek. Ve Pho Vietnam je to moje nejoblíbenější jídlo - krevety jsou šťavnaté a když vám v puse exploduje chuť máty a koriandru, máte pocit nebe na zemi. A nebo si závitek vyrácháte v sladkokyselé omáčce a dáte mu tak další rozměr. Pokud jste ale stále víceméně nedůvěřiví, zkuste jarní závitek, Ném ran, tedy ten smažený. Najdete v něm mleté maso, zeleninu, houby, nudle bún a to vše velice esteticky zabalené a osmažené. Dlouhou dobu jsem byla fanda jarních závitků, ale dokud jste neochutnali Nem cuốn, nežili jste.


(Vlevo: Nem cuốn; vpravo: Ném ran; strašná kvalita: mobil)

Zpět na úvod

©2013-2019 Všechna práva vyhrazena