úterý 29. dubna 2014

Sansho - kde i zvířata jsou šťastná!

 
Milý deníčku...o restauraci Sansho toho bylo už napsáno dost. Zvlášť potom, co každý rok úspěšně obhajuje titul BIB Gourmand. O šéfkuchaři (a taky řezníkoví, jak předvádí v The Real Meat Society) Paulu Dayovi bylo napsáno taky dost. Tak proč další pokus o recenzi? Zkrátka proto, že  mám pocit že Sansho ještě dost lidí neobjevilo, což je škoda. Takhle. Není to místo, kam byste chodili každý týden. Večerní menu se skládá z klasických držáků, sezónních kousků, mění se sice denně, ale třeba až při páté návštěvě se může stát, že nic nového neokusíte. Což by mě, která by mohla jíst hovězí rendang prakticky denně, ani tak nevadilo :-) Ale co je jisté, za své peníze dostanete maximum, v podobě skvělé a precizní kuchyně. A budete nadšeni, to se s Vámi klidně vsadím. Prostředí není nijak sešněrované, kravatu zde opravdu nepotřebujete, je to takový ten syrový, skandinávský minimalismus. Dřevěné lavice pro deset osob, betonem omítnuté stěny, chalupářské látkové ubrousky, prostě nic pro snobské citlivky :-) Společnost v Sanshu je však maximálně příjemná, potkáte zde všechny typy lidí, takže i na romantickou večeři rozhodně doporučuji, mají i stoly pro dva. Obsluha je příjemná, neformální, daří se jim vycítit, jaký přístup host chce. Cenově se dostanete někam na max. 800 kč/osoba/6 chodů/bez vína. Což si myslím, že poměr/kvalita je hodně super. Platí zde filozofie "Jíme jen šťastná zvířátka od čumáčku po ocas" a šmrncneme to Asií (Paul Day začínal jako řezník v čínské čtvrti v Londýně). Sansho využívá lokálních farmářů, jako je třeba farma Sasov a jejich přeštíci, a tak se zvířatům dostává jen té nejlepší péče. A Vás to prostě bude bavit! V Sanshu také vyznávají styl, kdy dostanete jeden talíř jídla (samozřejmě s poměrem porcí/osob) a rozdělíte se o něj. Přímo to vybízí k příjemné večeři s přáteli či romantice s partnerem.
Na úvod dostanete třeba sašimi z lososa. Není to nic překvapujícího, ale tak dobře udělané sašimi se skvostnou marinádou jsem dlouho nejedla.

pátek 25. dubna 2014

Jarní citrónové bábovičky


Milý deníčku...na jaře mne paradoxně přepadá neovladatelná touha po něčem sladkém (což se mi samozřejmě následně vymstí na letních šatech). Řešit to čokoládou se mi nechce (aneb narozeninové Mozartkugeln došly) a proto radši volím něco lehkého a nadýchaného, co je hotové za pár minut. Věřte mi, o tyhle bábovičky s citrónovou glazurou  se všichni poperou, protože se doslova rozplývají na jazyku!

středa 23. dubna 2014

Kuřecí prsa na žampionech a chřestu


Milý deníčku...ač název v češtině je takový neslaný nemastný a evokuje mi školní jídelnu, je to neskutečná lahůdka. No a pokud přeci jen, tak francouzský název Suprêmes de Volaille aux Champignons (et asperges) zní přeci jen složitěji ne? :-) A jak už je z názvu poznat, je to prachsprostá vykrádačka klasického receptu Julie Child. Poslední dobou na jejích receptech ujíždím, co taky jiného, když dostanete tuhle bibli k narozeninám (zlý jazykové tvrdí, že si tak můj manžel pojišťuje dobré večeře, ale tomu nevěřte). No, ale dodala jsem chřest a jarní cibulku, v rámci vlastní kreativity, což se cení. Konečně nám totiž začala chřestová sezóna, takže si vlahý jarní večer zpestřete touto francouzskou klasikou!


pondělí 21. dubna 2014

Vaječný salát


Milý deníčku...velikonoční svátky jsou zdárně za námi a pokud jste stejně já barvili, případně si vykoledovali vajíčka, asi teď taky nevíte co s nimi. No a jelikož jsou Velikonoce také svátky bohatého stolu (a Váš žaludek a játra prostě dostávají zabrat), určitě budete mít doma majonézu. Když k ní přidáte cibuli a okurek, připravíte výbornou klasiku. Vlastně něco mezi dánským æggesalat, který prostě nemůže chybět (nejen) na velikonočním stole a tradičním českým vaječným salátem.


pátek 18. dubna 2014

Velikonoční mazanec


Milý deníčku...velikonoční mazanec (etym. něco co je uhnětené, ne namazané) je naprostá klasika. Pekl se vždy na Bílou sobotu, aby již na svátečním stole mohl kralovat. Na Bílou sobotu, den ticha, se i plete pomlázka, barví vajíčka a Vy si připravte alespoň mazanec. Já o Bílé sobotě vstanu brzy ráno a pustím se do díla, to je základ správného pečení mazanců. Jejich tradice sahá až do 15. století, kdy se místo cukru používala sladká smetana a později se lišili mazance v chudých i bohatších rodinách, překvapivě. Naříznutí těsta do kříže už jen dodá pravý symbol Velikonoc a Vy se můžete k nedělní snídani pustit do tohoto skvělého mazance.

 

středa 16. dubna 2014

Velikonoční muffiny


Milý deníčku...jestliže se nechcete o Velikonocích pouštět do žádných složitostí, upečte si prostě muffiny. A to ne jen tak ledajaké! Tyto velikonoční muffiny jsou inspirovány britským simnel cake, dortem, které patří do klasické anglické rodiny ovocných dortů, je proložený marcipánem, peče se o Velikonocích (podrobněji) a neskutečně dobrý. Název simnel odkazuje na latinské similia, neboli dobrá mouka, což by celkem sedělo, protože tahle „mouka“ je vylepšená o tolik dobrých přísad, že už lepší snad být nemůže :-) Nu a pokud bychom chtěli i nějakou liturgickou tradici, marcipánové kuličky uvnitř muffinů symbolizují 12 apoštolů. Tedy vlastně - upečte 12 muffinů, ale marcipánovou kuličku dejte jen do 11. Proč? No Jidáš přeci zradil...


pondělí 14. dubna 2014

Torta pasqualina


Milý deníčku...torta pasqualina neboli velikonoční dort, je neoddělitelnou součástí italských Velikonoc. Tradičně se pekl z 33 vrstev těsta (Kristova léta) a jako náplň bylo použito 12 vajec (12 apoštolů, překvapivě). Pochází z Ligurie, ale je rozšířený po celé Itálii. Já si jej trochu zjednodušila, používám vrstvy tři a vajec také méně, ale rozhodně to není na škodu. Na nápad, vydat se právě italskou cestou, mne přivedla kamarádka Verunka, která Itálii prostě zbožňuje. A kde jinde se slaví Velikonoce tak intenzivně než v Itálii? Tudíž si myslím, že by tento dort mohl být ten pravý (a to nejen pro ty, kteří třeba do Itálie na Velikonoce zamíří!). Upečte si ho na Zelený čtvrtek, splníte tak pravidlo zelené potraviny a navíc Vám tahle barevná nádhera dokonale zvedne náladu ( a to i v tomto "skvělém" počasí) ! Buona pasqua amici!

sobota 12. dubna 2014

Přes Hamburg na Helgoland

 
Milý deníčku...Hamburg, přístavní město na severu Německa mne vždy lákalo, už od dob sledování Cirkusu Humberto. Z Prahy se tam dostanete i vlakem, pokud vyrazíte už ráno, odpoledne se už můžete toulat ulicemi. Když jsem před lety jezdila do školy, tak jsem si říkávala, jak by to bylo super, jet až na konečnou, tedy do Hamburku na Altonu. A pokud tedy v Hamburku na Altoně z vlaku vystoupíte, dostanete se přímo k přístavišti, na proslulý Fischmarkt a můžete pokračovat dále. Do přístavní čtvrti St. Pauli, dříve vyhlášené čtvrti červených luceren a místa, kde hráli Beatles, toulat se mezi přístavními domy ve čtvrti Hafencity, relaxovat na březích Alsteru (tady prchal před pronásledovateli 007) a nebo si jen užít německý ordnung a výbornou gastronomii. Podle hodnocení Michelina Hamburg disponuje nejen dvěma dvojhvězdami, čímž se staví třeba na úroveň Londýnu, ale i nespočetným množství BIBů. Jasně, na skvělou gastronomii nemusíte mít ani jedno hodnocení (a nebo ho máte a je to přesto hrůza:-), ale podnik, který vám hodlám v Hamburku představit, BIBa má a je velice příjemný. Restauraci Brook najdete právě mezi Hafencity a Alstadtem, trochu mimo turistické trasy, ale stojí za to si sem zajít. Je to příjemný neo-bistro styl, moderní a neokázalý. A nejvíc sympatické je, že 6-chodové degustační menu si můžete dát za 35 euro. Menu není nijak přeplácené, sice se najdou slabší chody a ty lepší, ale přesto je příjemné a sestavené hodně sezónně. Mají tu skvělé domácí pečivo - s bylinkovým máslem, mořskou solí s sklenkou crémantu nemůžete večer lépe zahájit. Jako první chod jsme ochutnali lososový tartar. Dostanete jej dnes už všude, ale byl dobře provedený. Polévky v Brook taky opravdu umí, důkazem byla skvělá krémová chřestová polévka. Rybí chod, výborná pražma, byla dobře připravená, zvláštní kombinace okurky, brambor a pomeranče v pyré sice nezvyklá, ale velice osvěžující.
 

čtvrtek 10. dubna 2014

Hot Cross Buns

 

Milý deníčku...hot cross buns, neboli horké bochánky s křížem jsou tradiční britskou velikonoční specialitou. Je to vlastně variace na ty neuvěřitelně dobré bochánky, co si Britové dávají k odpolednímu čaji (scones), ale tyhle jsou navíc plné sušeného ovoce a s cukrovým křížem na povrchu. Tradičně se jí na Velký pátek, ale to Vám nebrání, si je upéci s předstihem. I když královna Alžběta I. vydala nařízení, kdy se hot cross buns smějí péci a jíst jen o Velikonocích. Já tuhle tradici s radostí poruším a upeču je třeba na víkendovou snídani. Jsou totiž nejlepší ještě horké a potřené máslem a džemem. Jednou z mnoha pověr, s bochánky spojovanými, je ta, že pokud se o ně o Velikonocích s někým rozdělíte, Vaše přátelství vydrží celý rok. Tak si je upečte a nezapomeňte se rozdělit!


pondělí 7. dubna 2014

Salát z čekanky a pečené červené řepy


Milý deníčku...je pondělí a navíc je období předvelikonočního půstu. A i když nejste věřící, je to perfektní čas na to, dát si bezmasý den, přesně v duchu Meat Free Monday. Tahle myšlenka, kterou rodina McCartneyova chtěla upozornit na stále zvyšující se spotřebu masa a tím, že stačí zůstat bez masa jeden den v týdnu prospěte nejen svému tělu, ale i celému světu, je stále aktuální a přiznám se že mě, jakožto bývalému vegetariánovi, pořád sympatická. Tak proč nezapomenout na maso, neudělat si lehký den a je úplně fuk, jestli to bude zrovna pondělí? Nemějte obavy, hlad mít nebudete, je to prostě vše jen o vyváženém poměru živin a chutí. A na jaře, kdy se všichni začínají probírat ze zimního útlumu, to přímo volá po vitamínech. Čekankové puky jsou u nás nedoceněnou lahůdkou, po které se třeba v Belgii můžou všichni utlouct. Můžete ji i zapéci s bešamelem a šunkou, já však preferuji bohatou, nahořklou chuť syrových listů, které krásně křupou a nepotřebují výrazné dochucení. Navíc, konzumací čekanky dochází k snižování hladiny cholesterolu, snižuje riziko infarktu a zamezuje ukládání kovů v těle. Ještě nemáte chuť? A co červená řepa? To je to nej, co si můžete dát! Inspiraci na tento salát jsem našla právě v knize Meat Free Monday (česky Den bez masa), trochu si jej upravila a vřele doporučuji vyzkoušet!


sobota 5. dubna 2014

Losos s černou čočkou a sauce Suprême


Milý deníčku...ryb se v Čechách jí strašně málo a je to velká škoda. Naštěstí jsme si všichni oblíbili lososa, takže jej už dostanete skoro všude. A černá čočka Beluga (ne kaviár:-) je zase skvělá a efektní příloha když nemáte moc času, neboť je rychle připravená a dostane Vás svojí oříškovou chutí. Základem omáčky je vlastně klasické velouté, bílá krémová omáčka připravená z vývaru, stavební kámen celé (nejen) francouzské kuchyně. A pokud přidáte do velouté kapku smetany na závěr, vznikne Vám právě sauce Suprême . Pokud Vám zbylo trochu dobrého vývaru, směle se do ní pusťte a pokud ne, udělejte si klidně klasickou Beurre blanc. Tohle jídlo jsem vykouzlila na večeři pro dva po jednom zvlášť hektickém dni, otevřela k tomu láhev dobrého ryzlinku, a svět se zdál hned lepší. Tak si ho zlepšete též!


čtvrtek 3. dubna 2014

Rukolové pesto


Milý deníčku...pesto alla genovese je jedna z těch nejlepších věcí, co můžete dát na těstoviny a být pak v sedmém nebi. No jo, ale pokud jste na tom s pěstováním bazalky jako já a vyhazujete ji z okenního parapetu po každé zimě (vždy v naději, že ta nová to už vydrží), o domácím pestu si můžete nechat jen zdát. A tak si ho radši koupíte. Tuhle jsem někde viděla naprostou šílenost, pesto ve formě molekulárních perliček. Nápad dobrý, cena 500,- výsměch. Klasické pesto Vás skoro nic nestojí, vydrží Vám v lednici asi měsíc a ta chuť je nepopsatelná. Rukola je oproti bazalce více výrazná, v kombinaci s ořechy a dobrým olivovým olejem naprosto nepřekonatelná. A to nejen na těstoviny, ale i k dochucení polévek či salátů.


úterý 1. dubna 2014

Princeznin dort

 
Milý deníčku...princeznin dort, neboli po švédsku Prinsesstårta je jeden z nejznámějších švédských dezertů. Švédové jej pečou prakticky pořád, pokud chcete nějaký skvělý dort ke svatbě, ke křtinám, nebo jen tak, zvolíte prinsesstårtu. Pochází od "učitelky vaření", spisovatelky Jenny Åkerström, která tuto grön tårtu (zelený dort) naučila všechny své tři svěřenkyně, švédské královské princezny, ze kterých se později staly královny dánská, norská a také belgická. Aneb není nad výhodný sňatek (což by jistě tehdejšího Napoleonova maršála Jeana - Baptista Bernadotte ani ve snu nenapadlo, že  jeho vlastní krev bude prakticky vládnout Evropě). No ale zpět k dortu. Jenny Åkerström později dort ve své knize přejmenovala na Princeznin dort a já si říkám, co jiného se hodí pro foodbloggerku  k narozeninám? :-) Prinsesstårtu můžete upéci v jemnější verzi, v růžové či bleděmodré, ozdobit marcipánovou růží, já však volím sofistikovanější, originální verzi, jak jinak než s lehce ujetou korunkou :-)



Zpět na úvod

©2013-2019 Všechna práva vyhrazena